Farnost Poříčí nad Sázavou

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Veterinář zachraňuje kostely a kapličky

Email Tisk PDF

(Poutavý příběh Josef Zemánka z Benešovska)
9.8. 2004, Česká tisková kancelář

Křížky, kapličky ani kostely na Benešovsku se o svou budoucnost bát nemusí. Mnohé z nich už září novotou. A v seznamu lidí, kteří se o to zasloužili, většinou nechybí jméno bývalého benešovského veterináře Josefa Zemánka. Pro zvěrolékaře ve výslužbě se totiž záchrana církevních památek stala novou náplní života.


"Od roku 1955 jsem byl veterinář a pohyboval se neustále mezi lidmi. Sedět teď a dívat se jen z okna by pro mě bylo strašně zlé. A obzvlášť, když mi zemřela žena. I když bydlím s mladými, něco dělat musím. Pro mě je každá pauza, každá sobota nebo neděle, kdy nemůžu vytáčet telefon a 'buzerovat' lidi, utrpením," říká vitální muž. Překážkou pro něj viditelně není ani jeho "sedm křížků".


Právě ztráta manželky před pěti lety ho přivedla na myšlenku pustit se do záchrany církevních staveb. Tehdy s ní totiž navštívil románský kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. Stavba byla ve špatném stavu a zatékalo do ní. Dva dny na to manželka náhle zemřela. "Říkal jsem si, že musím něco dělat. A táhlo mě to do Poříčí," zavzpomínal. Navštívíl proto tamního faráře a spolu se pustili do nesnadné bitvy. "Šel jsem s ním třeba na obecní úřad a říkám mu - pane farář, musíte nechat mluvit mě, vy mlčte," popsal. Na jeho udivený výraz měl jednoduchou odpověď: "Vy nemůžete lhát, já můžu. Já jsem totiž všude tvrdil, že do kostela teče, leje, ne že tam jen kape," směje se. Kostel nakonec dostal novou šindelovou střechu. "Stálo to dost peněz, ale podařilo se je sehnat," dodal.


A pak přišly na řadu kostely ve Vranově, v Soběhrdech a ve Lštění. "Seděli jsme tak jednou se známými v Soběhrdech a oni mi naoko vyčetli, že pořád pro někoho něco sháním a pro ně ne. Vyhecovali mě tak, že do roka byl kostelík opraven," poznamenal.


S láskou ale hovoří zejména o gotickém kostele sv. Klimenta ve Lštění. "Psal o něm už Kosmas.... Tam ale doopravdy už teklo," hájí se. S dalšími nadšenci se pustili do opravy, aniž měli korunu. Opravovalo se na tři etapy, stálo to skoro milion korun, ale podařilo se je sehnat. Dobrých lidí je totiž podle Zemánka ještě pořád dost. "Lidi musí znát toho, kdo ty peníze vybírá. Práce musí být vidět a ani koruna se nemůže použít na něco jiného," prozradil recept.


A pro příklad nemusel daleko. V kasičce u kostela v Lštění se během tří měsíců shromáždilo přes 6000 korun. Přispěla i řada lidí, kteří jen procházeli kolem po turistické stezce. Nebo na hřbitově v Hradišti-Lštění se dal Zemánek jednou do řeči se dvěma neznámými ženami. Zajímaly se o opravu kostela a z čeho se prý platí. Jedna z nich pak poslala desetitisícový dar.


Pomáhal opravovat také zvonici v Benešově, kapličky v Mariánovicích, u obce Chvojen, u Zbožnice nebo v Podmračí. "Jedna firma třeba chtěla 80.000 korun, druhá to nakonec udělala za 10.000 korun," připomněl, jak důležitý je i výběr dodavatele.
Na opravy přispěly obce, firmy, stát, kraj a hlavně lidé. "Od lidí jsem dostával hodně peněz. Všechny jsem je obešel, protože nerad píšu. Osobní kontakt je strašně důležitý," přidal další recept. Od všech dárců se snažil získat adresy, i když dali třeba jen 50 korun. Potom každému poslal pozvánku na slavnostní ukončení opravy.


Je krásné, že jsou mezi námi lidé, kterým záleží na zachování památek pro budoucí generace a neváhají investovat svůj volný čas do práce pro druhé. Díky.

Aktualizováno Pondělí, 07 Září 2020 14:59